Rok se s rokem sešel a já zase jednou pocítil potřebu se trochu poohlédnout za uplynulým rokem a, podívejme se kruté pravdě do tváře, zase jednou něco napsat na už značně zanedbaný blog.
Budu mluvit o svých vlastních zkušenostech, ale jako správný blogger se pokusím vykřesat z každé i nějaké hlubší moudro, protože, a teď budu citovat ze seriálu Bojack Horseman, “když to neudělám, bude to znamenat, že všechno to utrpení nevedlo k ničemu a bylo to jen obyčejný utrpení.”
Společně jsme neporazitelní
Našel jsem si hned dvě nové kolegyně. (Technicky vzato jsem měl jednoho kolegu už od roku 2023, ale nekomplikujme to.) To je pro mě celkem dramatická změna. Když jsem téměř před osmi lety nadobro odcházel z agentury na volnou nohu, věděl jsem, že nechci v agentuře už nikdy pracovat a už vůbec ne nějakou zakládat. Víc lidí, víc starostí, menežování místo PPCček. Ne, děkuji.
Změnil jsem za těch 7 let názor? Rozhodně ne! Ale zjistil jsem, že jako samojediný freelancer musím být non-stop ve střehu a k dispozici svým klientům. Odjet si na týden na dovolenou? Jedině s notebookem a pořešeným připojením! Zároveň jsem musel odmítat víc a víc zajímavých poptávek… A všechno jsem si klikal sám ze své temné kobky a jediný s kým jsem mohl konzultovat nové strategie, byly tutoriály na Youtube.
No zkrátka jsem si našel kolegyni, která mi s kampaněmi pomáhá. A je to super. Můžu na pár dní úplně vypnout a vím, že nic “nevybouchne”. Ráno se přihlásím a vidím, jak “sama od sebe” vznikla nová kampaň (promiň, vím, že se nenaklikala sama). Mám někoho s kým můžu probírat nové strategie a řešit problémy.
Jasně, přineslo to spoustu úskalí. Každý týden trávíme několik hodin jen samotným předáváním novinek a organizací. Musel jsem zahodit bullet journal a přenést veškerou agendu online (kdybyste mi před 2 roky řekli, že můj hlavní pracovní nástroj bude Asana, vysmál bych se vám). A jasně, občas ty kampaně nejsou nastavené úplně tak, jak bych si je nastavil sám. Každopádně hlavně mám ohromné štěstí, že jsem narazil na zkušenou PPCčkařku, která se vyzná v řemesle, je spolehlivá a sedneme si lidsky. Dokážu si představit, že s méně optimálním kolegou by se spolupráce mohla snadno změnit v peklo.
V létě jsem do týmu přijal další posilu – tentokrát na všechny ostatní činnosti mimo PPC kampaně. Komunikace, projektové řízení, pomoc s editací a publikováním podcastu… A navíc každý týden nový nápad, co dalšího vyzkoušet a jak něco udělat efektivněji.
Je přechod od jednotlivce k týmu procházka růžovou zahradou? Rozhodně ne. Kde mi na jedné straně ubyly starosti, tam mi zase přibyly jiné někde jinde. Když se zrovna daří, daří se třikrát tolik. Ale když jde do tuhého, nezodpovídám jen za sebe, ale i za další lidi v týmu. Ale když se dokážete navzájem podpořit…
Díky za super práci, holky, je to suprová jízda.
Pár tipů a zásad pro práci v týmu
Pokud by vás taky napadl ten šílený nápad a chtěli jste bezstarostný život freelancera okořenit zapojením dalších kolegů, tady je pár poznatků a zásad, kterými se snažím řídit.
Najděte si někoho zkušeného
Pokud si chcete uvolnit ruce a předelegovat na někoho svojí práci, junior vám v tomhle případě moc dobrou službu neudělá. Pořád budete muset vysvětlovat jak co udělat a ve finále po něm opravovat chyby. Dost možná vám přidělá víc práce než vám ušetří. Počítejte s tím, že ani senior na první dobrou neudělá vše tak, jak byste si představovali, ale jak se s ním trochu sladíte, může to začít klapat. Bude nejspíš o něco dražší, ale každá koruna navíc se vám vrátí.
Chci tím říct, že zaměstnávat juniora nedává smysl? Určitě ne. Zaměstnávat juniora může být skvělé rozhodnutí, pokud máte čas a prostor ho vést, vzdělávat a postupně začlenit do procesů. Je to investice do budoucnosti, která se může bohatě vyplatit. Ale v situaci, kdy už jedete v rozjetém rychlíku, potřebujete někoho, kdo okamžitě naskočí a bude vědět bez potřeby intenzivního zaškolování. Junior v takové situaci často nedostane ani potřebný prostor na růst a rozvoj, zato je na něj od začátku kladen velký tlak a očekávání, která zatím nemá šanci naplnit.
Spolehlivost je víc než skill
Jak dojde na práci v týmu, je potřeba, aby se dohodnuté věci udály tak, jak byly dohodnuté. Nezáleží na tom, jak naskillený jste machr – pokud na vaší práci navazuje práce ostatních v týmu je potřeba dodržovat termíny, postarat se o to, co jste slíbili, komunikovat, když je problém. Jakmile vypadne jedno kolečko ve stroji, rozsype se celý. I kdyby to kolečko bylo ze zlata.
Když jsem v lednu hledal nového kolegu do týmu, byla spolehlivost tou nejdůležitější vlastností, kterou jsem poptával (a taky testoval). A jsem hrozně rád, že se mi podařilo najít kolegyni, na kterou se spolehnout můžu.
Za všechny klienty pořád ručím vlastní hlavou
Tohle je jedna ze zásad, na které si zakládám. Už bezmála 8 let nabízím svoje služby jako freelancer pod vlastním jménem. Když si mě klienti najímají, jsem to já v koho vkládají svou důvěru. Takže ačkoli se při nabírání dalších lidí prostě nabízí přehodit na nové kolegy ty méně zajímavé klienty a jednou za čas se ujistit, že to nejde úplně do háje, rozhodl jsem se takovou cestou nevydávat. Kdybych to udělal, překročil bych pomyslnou hranici a stal se přesně tím, čemu jsem se chtěl vyhnout – zakladatelem agentury.
Takže moje zásada zní – deleguji konkrétní úkoly, klidně i komplexní a složité, ale zodpovědnost za celkovou strategii a výsledky každého klienta leží v první i poslední řadě na mě. Dokud nabízím služby pod svým jménem, přijde mi to jako jediná férová cesta.
Jste průměrem pěti lidí, s nimiž trávíte nejvíc času
V minulém roce jsem se také stěhoval do nové kanceláře. A stálo to za to. Už na začátku své kariéry volnonožce jsem si ozkoušel, že práce z domova pro mě není tím pravým ořechovým. Takže jsem chodil pracovat do menšího coworkingu asi půl hodiny chůze od domova. V zásadě mi tam nic nechybělo. Ideální docházková vzdálenost, spousta restaurací s nabídkou poledního menu, zahrádka na rychlou rozcvičku a dokonce i sprcha. Kávovar a mikrovlnka samozřejmostí.
I tak jsem se v polovině roku připojil do projektu Tempo (odkaz doplním až Honza konečně zveřejní web). Je to sdružení nezávislých profesionálů i menších firem, kteří vzájemně spolupracují, sdílí své zkušenosti a vize a společně nabízejí služby, které by sami nezvládli zajistit.
Místo 30 minut příjemnou procházkou jezdím 40 minut MHD a obědy si raději vozím v krabičce, protože najít v centru slušnou restauraci pro běžné smrtelníky je nadlidský úkon.
Takže proč jsem vyměnil téměř ideální kancelář za výrazně horší? Došlo mi totiž, že pokud se chci rozvíjet, potřebuju být ve společnosti lidí, kteří jsou ambiciózní, pracovití a dobří v tom, co dělají. Někoho, od koho bych se mohl učit a inspirovat. Ve “starém” coworku jsem většinou seděl o samotě. Jednou za čas se objevil jeho zakladatel PPCčkař Tonda (poslechněte si s ním skvělou epizodu podcastu), se kterým jsme si sice rozuměli, ale naše konverzace se po jisté době začaly nápadně opakovat. Cítil jsem, že jestli se mám někam posunout, potřebuju nový impuls.
Takže když jsem narazil na post Honzy Jelínka, že si spolu s Honzou Pávem pronajali patro v kancelářské budově a rozjíždějí tenhle nový projekt na pomezí svobodné firmy, coworkingu, mindtrustu, inspirační platformy a já nevím čeho ještě, věděl jsem, že je to něco, čeho chci být součástí.
Náplň mojí práce zůstala stejná, ale najednou jsem obklopený superchytrými lidmi z oblastí jako je automatizace, digitalizace firem i státní správy, design služeb a během small talku v kuchyňce řešíme otázky, jak může automatizace firemních procesů v konečném důsledky vést ke spravedlivější a svobodnější společnosti. Můžu se učit od lidí, co jsou v určitých oblastech dál než já a neskutečně mě to motivuje. Protože, jak se říká, pokud jste nejchytřejší člověk v místnosti, pak jste ve špatné místnosti. Ne že bych byl tak chytrý, ale v prázdné místnosti není zase tak těžké být nejchytřejší…
Můj první Marketing Festival
Hned z kraje roku jsem vyrazil na Marketing Festival. Nebyl to, pravda, můj úplně první. Toho úplně prvního jsem se účastnil online během covidové pandemie. Jenže prožít to na vlastní kůži je prostě něco naprosto jiného. Zážitek to byl fantastický, ale stálo to za ten čas a peníze? Pojďme si udělat rychlý seznam pro a proti:
Pro
- Pokud jste specialista, vykouknete mimo svou oborovou bublinu.
- Máte možnost potkat se s ohromnou spoustou megachytrých lidí.
- Dostane velkou dávku inspirace a motivace.
- Neskutečná párty.
Proti
- Pokud sledujete všechny marketingové trendy, většina přednášek pro vás bude jen opáčkem.
- Pokud hledáte konkrétní oborové know-how budete klouzat spíš po povrchu.
- Když to na párty moc rozjedete, další den vám všechno uteče.
Osobně jsem si Festival užil a stálo to za to. Ať už díky samotné akci tak díky skvělé společnosti, ve které jsem jí strávil. Odešel jsem se spoustou poznámek a inspirace – to, že jsem pak většinu z nich nakonec nevyužil, je hlavně má vlastní chyba a podobný problém budete asi řešit na každé akci.
Na druhou stranu třeba takový PPC camp je podle mého mnohem našlapanější akce – ať z hlediska množství know-how a jeho okamžité aplikovatelnosti, tak i z hlediska networkingu . V menší skupince se dostanete k lidem ještě blíž, a pokud takovou socializaci podpoříte ještě nějaký sociálním mazadlem… Samozřejmě jde ale o oborovou akci, kde se dozvíte jen oborově specifické know-how.
Pokud si však chcete rozšířit obzory a být trochu univerzálnějším markeťákem, Marketing Festival vřele doporučuji.
Příběh ještě nekončí! Zajímá vás, co přineslo natáčení podcastu se zahraničním hostem? A jak jsem dostal od osudu pěkných pár facek? Pokračujte druhou částí!