Zápisky z Malé vily, aneb co se stalo na Létě s internetovým marketingem 3
Část 3: Duchové bazénu
Jestliže jsem spal neklidně a velmi sporadicky předchozího večera, v noci na dnešek jsem doslova nezamhouřil oka. Donesla se ke mně pověst vztahující se k místnímu bazénu a mně nezbývalo nic jiného, než se chytit této chatrné, bohužel však jediné, stopy. Má mysl je přestálým stresem a vyčerpání zcela zdeformována a nejsem si jistý, čemu ještě mohu věřit a co je pouze šalba smyslů. Nicméně náš pobyt zde se krátí a tak mi nezbývá než sebrat v sobě poslední zbytky příčetnosti a rozumu a vytrvat. Zde je popis včerejšího dne natolik přesný, nakolik byla má horečnatá hlava schopná jej uchopit.
Po snídani jsem se ještě na pár chvil zavřel ve své komnatě a svěřoval své myšlenky tomuto zápisníku. V zádech jsem měl po událostech z minulé noci ještě mrazení, ale chtěl-li jsem se dokumentování života zde věnovat v soukromí a bez rizika odhalení, nebylo zde pro mne jiného útočiště. Skřípání brku po papíru zcela uhranulo mou pozornost, když tu mne zvuk zvonu vytrhl ze soustředění a připomněl mi povinnosti, které se na mě jako na účastníka Léta s internetovým marketingem vztahovaly. Rychle jsem popadl psací potřeby a vyběhl ze svého pokoje. Když jsem však dorazil na místo, kde jsme předešlého dne seděli, zelo prázdnotou. Zachvátila mne panika. Moje mise zde byla odhalena! Strůjci této akce raději přesunuli své aktivity jinam, aby se vyvarovali špehů. Co bude se mnou – mohou si dovolit mé odstranění? O tom jsem nepochyboval a ihned jsem začal pátrat po důvodech, proč byl můj život (dosud) ušetřen. Za těchto úvah jsem procházel liduprázdným resortem a nic neupomínalo na čilý ruch, který zde v předchozích dnech panoval. Náhle jsem narazil na mladou čeledínku, které umývala špinavé nádobí. Sebral jsem v sobě kuráž a zeptal se, zde neví, kde bych našel naší skupinu. To co mi odpověděla mne šokovalo. Celé sezení se přesunulo do Afriky!
Zapochyboval jsem o svém zdravém rozumu a panika, která ve mne klíčila ještě vzrostla. Mohu ještě věřit svému úsudku? Nicméně jsem se opanoval a malátně se vydal udaným směrem. Nic nenasvědčovalo tomu, že bych se měl přesunout mezi kontinenty. Když jsem však prošel pod květinami zdobeným obloukem, slunce náhle začalo pálit víc, tráva zežloutla a sklonila se k zemi. Podél cesty se zničeho nic objevili exotičtí ptáci s barevným peřím a pozorovali mne bez valného zájmu svýma korálkovýma očima. Přímo přede mnou stálo nevysoké stavení, kterého jsem si nikdy předtím nevšiml. Obezřetně jsem vstoupil dovnitř a opravdu. Všichni zde seděli usazení ve škamnách a pozorně naslouchali Markovu kázání. Paralyzovaný strachem ze svého odhalení jsem stál mezi dveřmi, ale Marek mne jen s lehce popuzeným výrazem vybídl ať zaujmu místo mezi ostatními. Zdálo se, že mé krytí zůstalo neprozrazeno. S nově nabytou kuráží jsem se rychle posadil a zaposlouchal se do Markova zvěstování.
Tématem byly opět čarodějné techniky manipulace se zákazníky. Dozvěděli jsme se, jak stávajícího zákazníka okouzlit, hypnózou si získat jeho úplnou pozornost a také magické formule, které jej učiní poslušným našich příkazů. Na druhou stranu jsme zjistili také, jaké ochrany naši zákazníci proti tomuto uhranutí používají a kteří lidé jsou proti němu imunní zcela. Markovým společníkem zde byl také vzdělaný muž s holí, jehož učení nebylo mnohomluvné, o to však plamennější a naléhavější. Nejsem si jistý, jaké je jeho pravé jméno, hádám však, že to byl snad Hynek.
Marek pak obkreslil několik skic ze zakázané čarodějnické knihy. Od jednoho z kolegů, který je již zkušeným adeptem těchto temných věd, jsem získal opis, který si z kázání odnesl.
I tentokrát jsme strávili debatami větší část dne i noci. Cesta z Afriky zpět na Starý kontinent byla stejně rychlá a plynulá jako cesta tam. Během několika kroků jsme opět stáli před Malou vilou. Po událostech předchozích dní jsem byl opravdu zesláblý, ale touha po pravdě byla silnější než fyzické vyčerpání, a tak jsem se spolu s ostatními přesunul do herny, kde jsme opět vrhali koule proti figurkám, které matně připomínaly lidské postavy. Vědomý si svého poslání jsem se držel spíše stranou a s ostatními hovořil jen sporadicky tak, abych nevzbudil přílišné podezření. Hovor jsem zapředl dokonce i se samotným Markem, nicméně v otázkách po smyslu celého podniku jsem musel být tak opatrný, že jsem nakonec nezjistil vůbec nic.
Nakonec i největší vytrvalci odešli do svých ložnic a já zůstal v herně pouze s Radimem a Mariem. Nevěděl jsem sice, zde je možné Mariovi věřit, ale Radim mne ujistil, že není s vedoucím klanem nijak hlouběji spřízněný, a že je na něj spolehnutí. Pustil jsem se tedy s Mariem do rozhovoru a zvolna se ho snažil stočit k pověstem, které se vyprávěly o místním bazénu. Překvapilo mne, jak rychle a otevřeně se tématu chopil a začal o něm hovořit. Pokud mohu věřit jeho slovům, opravdu jsem se nemýlil. Za vším stála Větrovka! To ona byla strůjkyní bazénových rituálů!
Zmocnilo se mne horečné nadšení, a když Mario navrhl, že bychom bazén mohli navštívit neváhal jsem ani minutu. Jaké však bylo mé rozčarování, když jsme k bazénu dorazili a všude vládl klid a mír jako ve dne. Po Větrovce samozřejmě nebylo ani vidu ani slechu. Hladina bazénu byla hladká jako zrcadlo. Bezradně jsem obcházel bazén a pokoušel se objevit cokoli nepřirozeného. Nevím zda to bylo únavou či snad neskrovným popíjením, v jedné chvíli se mi však zamotala hlava, kolena mi zeslábla a já se řítil přímo do bazénu. Protkl jsem hladinu a ponořil se do hluboké černé vody. Chvíli se mi zdálo, že ve vodě bazénu plave cosi světélkujícího a měňavkovitého, a z hlubin jako bych slyšel skučení uvězněných duší. Začal jsem plavat jako o život a několika tempy jsem byl u břehu a vyškrábal se ven. Mario s Radimem mne vzkřísili několika pohárky námořnické pálenky a beze slov jsme se odebrali do našich komnat. Než jsme se však mohli oddat snění, kohoutí zakokrhání ohlásilo snídani.
Teď když píši tyto řádky, vidím jasně, že jsem selhal. Tajemství bazénu bylo na dosah, v tu chvíli jsem však myslel jen na své bezpečí a nechal si pravdu proklouznout mezi prsty. Kohoutí zakokrhání změnilo bazén opět v neškodné brouzdaliště a mně už zbývá jen jedna jediná noc, abych tuto záhadu rozluštil…
Rozhovory s hosty i každodenní novinky ze světa PPC nově můžete poslouchat také ve formě podcastů!